Mgr. Darina Jašíčková, Německé informační centrum

Jak se stát Němcem?

Státní občanství a naturalizace v právní úpravě SRN

Podle současné právní úpravy SRN je státní občanství determinováno státním občanstvím rodičů, tedy principem ius sanguinis, právem po rodičích, po rodičovském původu. Naopak princip ius soli, právo místa narození, je právním principem, který determinuje občanství podle místa narození. Taková úprava je typická například pro Spojené státy americké a další země. Po dlouhé debatě nad reformou německých naturalizačních zákonů přišla po parlamentních volbách vládnoucí koalice SPD a Strany zelených s návrhy na několik změn, které by umožnily mnoha ve Spolkové republice Německo narozeným dětem, jejichž rodiče mají cizí státní příslušnost, získat německé státní občanství.

Občanství a naturalizace v současnosti. Čím je determinováno německé občanství?

Pokud je jeden z rodičů německým státním příslušníkem, je dítě narozené v manželství německým státním občanem. Po liberalizaci zákona v roce 1993 totéž platí i pro děti narozené mimo manželství. Uvedený postup se týká jak dítěte narozeného v SRN, tak i v jiné zemi. Zdědění německého občanství po rodičích (princip ius sanguinis) je tedy doposud jediným způsobem, jak se stát německým občanem automaticky či podle práva. Německá vláda však zamýšlí pro Němce trvale žijící v zahraničí aplikaci principu ius sanguinis omezit. Vládní politikou není totiž udělit či přiznat německé státní občanství každé osobě německého původu či tyto osoby podporovat, aby se udělení německého státního občanství domáhaly.

Přistěhovalci do Německa narození v zahraničí a jejich děti narozené v SRN si mohou požádat o udělení německého státního občanství v případě, splňují-li řadu specifických kritérií. Tato kritéria doposud zahrnují dlouhodobý pobyt v SRN a rezignaci na původní státní občanství.

Historie principu ius sanguinis

Pojem státního občanství a národnosti se datuje od Francouzské revoluce v roce 1789 a poprvé byl uveden ve francouzském Code Napoleon v roce 1791. Princip nabývání státního občanství podle původu byl poprvé zaveden v Bavorsku v roce 1818 a v roce 1870 se stal zákonem Německé říše. Současný německý zákon o občanství nabyl účinnosti v roce 1914. Od té doby byl již mnohokrát doplněn, ke změně principu ius sanguinis však nedošlo.

Mezinárodní srovnání

V mezinárodním měřítku je tradiční evropský koncept určování občanství podle původu nejvíce aplikovaným principem. Je uplatněn v právní úpravě zemí severní, střední a východní Evropy, v islámských zemích a v Japonsku. Princip určování státního občanství podle místa narození, ius soli neboli právo místa narození, má své historické kořeny především ve Spojených státech amerických, v Kanadě a v Austrálii, zemích kolonizovaných přistěhovalci různých evropských státních příslušností, kteří chtěli, aby se jejich děti staly Američany, Kanaďany nebo Australany. Také Velká Británie a Francie, jež přijaly po druhé světové válce velké množství jak evropských, tak i neevropských obyvatel ze svých bývalých kolonií, zahrnuly princip ius soli do svého právního řádu.

Právo na návrat pro "etnické Němce" a oběti nacistické perzekuce

Tak zvaní etničtí Němci jsou potomky německých sedláků a řemeslníků, kteří se od středověku až do 18. a 19. století usazovali v různých částech střední a východní Evropy a dodnes žijí například v Rusku nebo Rumunsku. Tito etničtí Němci, jak jsou dnes nazýváni, byli mnohdy poté, co Hitler napadl Sovětský svaz, Stalinem znovu rozsídleni do vnitrozemí SSSR. Po válce někteří z nich uprchnuli do západního Německa, ale většině z nich zabránila v odchodu studená válka.

Právo na návrat je zakotveno v článku 116 Základního zákona, německé ústavy. Rozšiřuje právo na německé státní občanství na osoby, které "mezi 30. lednem 1933 a 8. květnem 1945 byly zbaveny svého občanství z politických, rasových nebo náboženských důvodů a na jejich potomky". Těmto osobám může být znovu uděleno německé státní občanství na základě jejich žádosti. Přes platnou právní úpravu není ale německou vládní politikou podporovat přesídlení etnických Němců do SRN. V zemích bývalého Sovětského svazu však stále ještě žijí asi dva miliony Němců. Například v roce 1994 přijelo do SRN ze zemí bývalého Sovětského svazu, Polska a Rumunska 222 591 etnických německých usídlenců. Německá vláda sponzoruje na základě dohody s ruskou vládou stabilizační programy vytvořené pro etnické Němce na podporu jejich setrvání v Rusku.

V roce 1949 bylo právo na návrat deklarováno v německé ústavě, aniž by ovšem byla jasně definována cílová skupina, na kterou se toto právo vztahuje. I když se tohoto práva prvotně dovolávali etničtí Němci z východní Evropy, umožňovalo návrat do Německa i dalším osobám, jako například německým židům, kteří byli nuceni opustit Německo po převzetí moci nacisty v roce 1933.

Jak se stát německým občanem: naturalizační proces

Z celkové osmdesátimilionové populace žije v SRN trvale přibližně 7 milionů cizinců. I přesto, že děti cizího původu nepožívají výhod principu ius soli, právní úprava naturalizaci vždy umožňovala a v posledních letech se dokonce její podmínky staly méně restriktivními. Restrikce byly zmírněny v roce 1991 a poté opět v roce 1993 v souvislosti se záměrem podpořit a usnadnit integraci v SRN dlouhodobě pobývajících cizinců a jejich dětí. Podle současné právní úpravy mají cizinci ve věku mezi šestnácti a dvaceti třemi lety nárok na udělení německého státního občanství (naturalizaci), jestliže splňují následující podmínky:

  • žijí legálně v SRN po dobu 8 let,
  • navštěvují školu v SRN po dobu 6 let,
  • vzdali se svého předchozího občanství a
  • nebyli odsouzeni za závažný trestný čin.

Cizinci, kteří žijí legálně v SRN po dobu 15 let, mají právo žádat o udělení německého státního občanství, jestliže splňují následující podmínky:

  • vzdali se svého předchozího občanství,
  • nebyli odsouzeni za závažný trestný čin a
  • jsou schopni zabezpečit sebe a svou rodinu.

Splnění podmínky se nevyžaduje v případě, kdy se jedinec stane závislý na veřejné či státní podpoře z důvodů, za které není zodpovědný. Manželovi (manželce) a nezletilým dětem může být občanství uděleno společně s původním žadatelem i bez naplnění podmínky požadavku trvalého pobytu po dobu patnácti let.

Plánované změny v právní úpravě naturalizace

SRN je v současné době domovem pro 7,4 milionu cizinců a otázka, jak je nejlépe integrovat v rámci německé společnosti, je jádrem již dlouhodobě trvající veřejné debaty. Dvěma stěžejními otázkami v této debatě je, zda mají být podmínky požadované pro naturalizaci formulovány méně striktně a zda by SRN měla uznávat dvojí státní občanství. Koalice SPD a Strany zelených, která se chopila vlády v roce 1998, zamýšlí provedení revize německých naturalizačních zákonů. V koaliční dohodě obsahující agendu pro legislativní období let 1998 až 2002 byly donedávna navrženy následující změny:

  • dětem narozeným v SRN rodičům s cizí státní příslušností by bylo automaticky přiznáno německé státní občanství v případě, že alespoň jeden z rodičů se v SRN narodil nebo přijel legálně do země před dovršením čtrnácti let věku.

  • požadavek pobytu v zemi pro osoby žádající o udělení německého státního občanství by byl zkrácen z 15 na 8 let

  • nezletilé osoby s cizím státním občanstvím by mohly žádat o udělení německého státního občanství v případě, že alespoň jeden z rodičů žil v SRN na základě časově neomezeného povolení k pobytu alespoň 5 let

  • cizinec, který by uzavřel manželství s občanem SRN, by měl nárok na udělení německého státního občanství po tříletém legálním pobytu v SRN, a to za podmínky, že manželství s občanem SRN by trvalo nejméně dva roky

  • v případě nabytí německého státního občanství narozením nebo naturalizací by nebylo požadováno, aby se cizinec vzdal svého cizího státního občanství. Právní úprava by tak připouštěla dvojí státní občanství.