AKTUALITY

 

  Odpracovaná doba na území jednoho nebo druhého státu se bude sčítat!

 

Chudého stáří se již nemusejí bát Němci, kteří pracovali v Čechách. Díky smlouvě o sociálním zabezpečení mezi oběma zeměmi totiž budou mít šanci získat německý důchod.

PRAHA (24/07 2001) - Převrat pro Němce dlouhodobě pracující v Čechách znamená smlouva o sociálním zabezpečení, na které se dohodly vlády ČR a SRN. Občanům obou zemí umožní, aby jim do doby potřebné k získání nároku na starobní, invalidní či pozůstalostní důchod bylo započítáno i období, kdy pracovali na území druhého státu. To do nynějška nebylo možné. Lidem, kteří pracovali třeba 13 let v Německu a 20 let v České republice, zatím hrozilo, že se v důchodovém věku ocitnou bez prostředků. Pokud si totiž pojištěnec v Německu hradil sociální pojištění a neodpracoval dobu potřebnou k nároku na důchod, vrátilo se mu jen to, co si zaplatil. To potvrdilo právní oddělení německého velvyslanectví.

  Důchod se bude vyplácet

Smlouva mezi Českem a Německem však umožní sečíst dobu odpracovanou na území obou států. "K létům odpracovaným v Česku se připočtou případné roky odpracované v Německu (to může být pro české Němce období například 1938 – 1945, nepo případné zaměstnání v Německu). Tím je splněna základní podmínka, aby zaměstnanec mohl důchod získat.

Obdobnou smlouvu, jaká se připravuje s Německem, má Česko například se Švýcarskem, Francií či Polskem. Nové znění "důchodové smlouvy" se připravuje s Rumunskem. Se Španělskem a Itálií je Česko ve fázi jednání. Vláda ve středu projednávala také návrh na sjednání smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a Ukrajinou.

  Za akutní ošetření se nebude platit

Smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a SRN neřeší jen problematiku důchodů, ale i zdravotní péče. Neodkladné ošetření bude Čechům/Němcům poskytováno na území druhého státu bez přímé úhrady, jen na základě zdravotního pojištění placeného v domácí zemi. "České pojišťovny zaplatí plnou cenu lékařského zákroku v Německu. Německé pojišťovny naopak uhradí ošetření německého občana za naše ceny," vysvětlil mluvčí ministerstva zdravotnictví Otakar Černý. To však neplatí paušálně pro všechny smluvní země. Jde totiž o dvoustranné dohody, z nichž každá řeší otázku zdravotní péče jinak. Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Německem začne platit teprve poté, co ji schválí parlamenty obou zemí. Schvalovací proces potrvá zhruba rok. S Rakouskem platí tato smlouva od 1. července 2001.



 

  D Ů L E Ž I T Á   Z M Ě N A   Z E   S T R A N Y   N Ě M E C K É H O   V E L V Y S L A N E C T V Í  ! !  

 

(13/07/2001) CHYSTÁ SE DŮLEŽITÁ AKTUALIZACE TOHOTO TÉMATU!!!

 

Dnem 1.1.2001 začalo velvyslanectví Spolkové Republiky v Praze aplikovat nový přístup k uchazečům o německý pas. S odvoláním na údajnou změnu předpisů již nepřijímá jednotlivé žádosti zájemců, ale odkazuje na „vnitroněmecké úřady“.  Protože ambasáda vydává toto stanovisko písemně, lze se domnívat, že to bude v souladu s předpisy.

Co to pro Vás znamená?

V zásadě se může podstatně prodloužit doba, během které můžete dosáhnout kýženého výsledku. Jestliže totiž ambasáda projevovala nadměrnou „péči“ a snažila se uchazeče odradit neustálým měněním požadavků, znamenalo to pro neinformovaného uchazeče pouze jediné: Byl několikrát vrácen s žádostí o doplnění toho či onoho (ať už to bylo podstatné či ne) s tím efektem, že jste dodali nadměrné množství dokladů a v podstatě Vás to jen stálo zbytečně o pár tisíc navíc.

Při spoluprácí s námi se tak stalo maximálně jedenkrát a čas od prvního podání kompletní složky k odeslání do Německa čítal několik týdnů.

Dnes ale, když máte složku řešit přímo s Kolínem n. R., může se tato doba prodloužit až na několik let. To je způsobeno tím, že jen pár set německých úředníků řeší statisíce žádostí Němců z tzv. „bývalých východních území podléhající cizí správě“, Gdaňska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska (zde žije až 1 milión Němců), Rumunska (250 tisíc), Bulharska,  Maďarska (70 tisíc),  bývalého Československa (150 tisíc) a Jugoslávie, států Společenství nezávislých států (2,5 miliónu), Albánie a Číny.

Pokud hodláte podávat žádost individuálně, na vlastní pěst, může se tento proces protáhnout na velice dlouhou dobu. Došlá pošta se obvykle otevírá asi 3 měsíce po přijetí; složka putuje hromadou žádostí úředníka znovu a znovu s časovou prodlevou, než se na ni opět dostane.

Zde obzvláště platí: Čím kompletnější žádost, tím kratší korespondence, tím kratší doba.

Pokud nechcete nepřiměřeně dlouho čekat, obraťte se na nás! I tak trvá vyřízení žádosti kolem 12-14měsíců ...  

 

  P r v n í   k r o k y   u c h a z e č ů  

Nedoporučujeme zájemcům, aby si aktivně na vlastní pěst sháněli doklady po institucích v Čechách. Obzvláště pak se neobracejte na MATRIKU, nejen, že Vám nic neřekne (protože tam nic nemají) ale můžete si nadělat problémy.... Neradi taháme lidi z bryndy, když to není zapotřebí !!!

 


   JAK TO PROVÉST?? 

Jestli chcete, aby Vaše dítě nepřišlo o německé občanství, musíte ho od 1.1.2001 nahlásit do jednoho roku od jeho narození německé ambasádě v Praze. K tomu musíte udělat následující:

   vyžádejte si od německé ambasády formulář Geburtsanzeige,

   vyplňte ho podle pokynů, přiložte rodný list dítěte,

podpisy ověřené před notářem nestačí, musíte se dostavit osobně před úředníka na ambasádu!

 


Uvažujete o podání žádosti o německý pas?

pak byste si měli přečíst, následující text jako první, konkrétně věnujte obzvláště pozornost Právo na návrat pro "etnické Němce" a oběti nacistické perzekuce,  (2. odstavec, 4. veta) Jedná se o oficiální názor německých úřadů, kde se dozvíte, že Vám nebudou ochotni pomáhat a radit. Proto uvažujte dvakrát, pokud se chystáte podat žádost bez základní znalosti či konzultace s nějakým odborníkem.....

  OPRAVA

       Dle německou vládou odsouhlaseným „Všeobecným spravním předpisem k státoobčanskému právu“ ze dne 18.10.2000, kterým byl totiž vytvořen jednotný výklad předpisu nového zákona o statní příslušnosti a jednotné zacházení s uchazeči při projednávání úřady Svazu, jednotlivých spolkových zemí a komun, vyplývá tato povinnost POUZE pro držitele pasů. V platnost vstoupil po zveřejnění v Bundesanzeiger nebo Gemeinsamer Ministerialblatt. Toto vešlo v platnost ješte v listopadu 2000. Zde se pod výkladovým pravidlem k uvedenému § říká, že: §4 odst. 1 platí analogicky na přenos „vlastnosti Němec“ i pro statutární Němce. Avšak §4 odst. 3 ukládá povinnost nahlásit dítě jen německým st. příslušníkům. Tato povinnost se tedy vztahuje POUZE na držitele pasů!


  Povinnost ohlášení narozeného dítěte po 1.1.2000 německé ambasádě.

       Jak bylo na tomto místě zveřejněno od konce minulého roku, mají všichni držitelé pasů (ne ale Němci bez dokladů, potencionální uchazeči o pas) povinnost nahlásit dítě narozené po 1.1.2000 ambasádě potomka na formuláři Geburtsanzeige, protože to ukládá novela zákona o státním občanství:

§ 4 se totiz nove pridaly odstavce 3 a 4:

       (4) Nemecka statni prislusnost se neziska podle odstavce 1 pri narozeni v zahranici, kdyz se i nemecky rodic narodil po 31 prosinci 1999 v zahranici a ma tam i svoje trvale bydliste, i kdyby se dite jinak zustalo bez statni prislusnosti. Pravni dusledek nenastane podle vety 1 [predchozi veta, pozn. autora], pokud nemecky rodic behem jednoho roku nahlasi toto narozeni u prislusneho zahranicniho zastoupeni. Jestlize jsou oba rodice nemecti statni prislusnici, potom plati pravni dusledek vety 1 pouze pokud oba splni zde jmenovane predpoklady.

Upozornujeme timto vsechny ceske Nemce –na tuto povinnost. Pokud se Vam nebo Vasim detem (atd. statni prislusnost se dedi i nadale!) totiz narodil potomek po pulnoci 31.12.1999 a Vy nenahlasite tuto zkutecnost Nemeckemu Velvyslanectvi v Praze, deti techto deti (Vaši vnuci), neziskaji narozenim nemeckou statni prislusnost automaticky. Zachovani teto prislusnosti by znamenalo porodit ve Spolkove Republice.

  O německém tisku

     Všechny naše příznivce bychom rádi upozornili na zdroj informací, týkající se německé menšiny. Každých 14 dní vycházejí německy psané noviny Landes-Zeitung, které pojednávají o tématech dotýkajících se života Němců v ČR. Na rozdíl od novin Prager Zeitung, které stojí již okolo 32 Kč a jsou zaměřeny víceméně na německy hovořící turisty, je cena novin vskutku lidová – 6,5 Kč při předplatném a 6 Kč na stánku. Tím, že tyto noviny alespoň občas koupíte, podpoříte činnost německých organizací, které se snaží čím dál více prosazovat zájmy německé menšiny. 

Poštovní adresa redakce/objednávky: Landes-Zeitung, Na dlouhém lánu 67, 160 00 Praha 6. Telefon 02/2061 1578, E-mail: landeszeitung@ok.cz.  POZOR tyto noviny nemají žádnou souvislost s těmito stránkami. 

  1. výhoda pro všechny bez ohledu na národnost/občanství

       V dnešní době, kdy nezaměstnanost nutí lidi přemýšlet o své kvalifikaci a případně rekvalifikaci či dalším vzdělávání, by nejedna rodina ráda dala svým potomkům co nejkvalitnější vzdělání od samého počátku. Mezi takové vzdělání platí i jazyková vybavenost. Avšak ne každý si může dovolit sáhnout do kapsy a platit drahé soukromé kurzy cizých jazyků, nebo přihlásit své děti do soukromých jazykových škol, či základních škol s rozšířenou výukou cizých jazyků.

Alternativou k soukromým jazykovým školám je státní jazyková mateřská škola, ale i jazyková základní škola, jazyková střední škola a jazyková vyšší odborná škola či jazyková menšinová třída, v rámci tzv. menšinového školství. O zařazení do této školy je nutné zažádat, škola může vzniknout až s dostatečným počtem zájemců. Státní koncepce obsahuje vyrovnávací akci, zaměřenou především na multikulturní školství, k jehož realizaci směřuje i školský zákon.Ten umožňuje vznik tzv. menšinových škol, které mají vztah k tradičním menšinám jako projev multikulturního přístupu a podpory výuky jazyků u občanů české národnosti. Jazykové školy, které mohou v současnosti vzniknout jsou pouze ty, vyučující jazyky tradičních menšin ČR a to polštinu, maďarštinu romštinu a němčinu. Praktický význam pro trh práce má bezesporu výuka německého jazyka, protože nezaměstnaný holič, řidič, automechanik nebo úředník s perfektní znalostí němčiny má bezesporu větší šance získat zaměstnání.

Toto právo vzdělávat se v jednom z uvedených jazyků začíná již v mateřských školách, ale i základních školách, středních školách a vyšších odborných školách či menšinových třídách, které stát k realizaci tohoto práva může zřidit. Tento druh školství ponechává samozřejmě i výuku českého jazyka. Tam, kde nejsou podmínky pro zřízení menšinových škol, lze využít i právo na dvojjazyčnou školu, kdy vyučování probíhá s vyučovacím jazykem českým i např. německým. Podmínky zřízení menšinových, resp. dvojjazyčných škol a tříd, tj. minimální počty žáků apod., upravuje školský zákon. Mělo by to však být mezi 12-15 žáky.

Tato možnost alternativní, státní jazykové školy vznikla ze smyslu ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Protože do samostatné působnosti obcí spadají úkoly v oblasti školství a kultury, v praxi to znamená, že zřizovatelem školy je obec a tato povinnost se vztahuje i na školy s vyučovacím menšinovým jazykem.

Ve dvou okresech, a to Frýdek-Místek a Karviná funguje již v systému státního školství také polské menšinové školství od předškolních zařízení až po gymnázia a střední odborné školy (včetně Polského pedagogického centra se sídlem v Českém Těšíně, zřízeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, dále zvláštního úřadu České školní inspekce a pedagogicko-psychologické poradny).

Pokud máte zájem své potomky do těchto škol zařadit a tím si ušetřit výdaje na jazykové vzdělávání dětí soukromě, jediné co musíte udělat je jako rodič požádat při zápisu svého dítěte do školy o jeho zařazení do menšinové (např. německé) školy. Národnost žáka se přitom neuvádí. Pokud rodiče žádají zařazení dítěte do menšinové školy či třídy, a je-li pro existenci třídy dostatečný počet žáků, zůstává žák v evidenci menšinového školství.

Při evidenci do menšinového školství se národnost dítěte ani důvody či jiné zkutečnosti neuvádí. Pozor ale, menšinové školství nefunguje na angličtinu ap., pouze na tradiční menšiny (Němci, Poláci, Maďaři, Romové)

       Uvažujete o podání žádosti?

pak byste si měli přečíst, následující text jako první, konkrétně věnujte obzvlaště pozornost Právo na návrat pro "etnické Němce" a oběti nacistické perzekuce,  (2. odstavec, 4. veta) Jedná se o oficiální názor německých úřadů, kde se dozvíte, že Vám nebudou ochotni pomáhat a radit. Proto uvažujte dvakrát, pokud se chystáte podat žádost bez základní znalosti či konzultace s nějakým odborníkem.....

  Co v dějepise nebylo….

Podle údajů československého statistického úřadu v Praze žilo v roce k 1. prosinci 1930 na území celé ČSR 10.005.734 obyvatel, z toho 3.061.369 obyvatel německé národnosti. Po připojení Sudet k Velkoněmecké říši se podle sčítání lidu na tomto území 17. května 1939 přihlásilo k německé národnosti 3.064.000 osob. Jestliže přičteme 10.000 osob z Těšínska, které připadlo v listopadu 1938 Polsku a 258.000 osob z Protektorátu (podle evidence Němců), zjistíme, že před vypuknutím války žilo na území ČSR celkem 3.332.000 Němců. 

Ke konci války se na československém území nacházelo, podle vydaných potravinových lístků, 3.325.000 Němců, z toho jich bylo v oblasti Sudet 2.716.239. Tento propad obyvatelstva lze jednoznačně připsat na vrub války, kdy přirozený přírůstek obyvatelstva nepřevyšoval válečné ztráty. 

Bezprostředně po skončení války v květnu 1945 začalo vyhánění Němců, které bylo plánováno již z londýnského exilu. Do konce konference vítězných mocností v Potsdamu 2. srpna 1945 bylo již minimálně 700.000 sudetských Němců divoce vyhnáno anebo sami uprchli. Následně zavládl klid až do 24. ledna 1946, od kdy bylo oficiálně z ČSR (bez tzv. divokého odsunu!) vyhnáno 1.010.000 žen, 636.000 dětí do 12 let a 541.000 mužů, celkem tedy 2.187.000 osob.

Problémy nastaly s přijímáním vyhnaných Němců do jednotlivých zón. Sovětská zóna začátkem roku 1946 přestala přijímat a s Američany se teprve v lednu 1946 začaly dojednávat podmínky pro provedení organizovaného vyhnání. Podle Spojenecké rady pro Německo bylo do americké zóny přijato 1.458.000 Němců z ČSR, do sovětské zóny celkem 790.000 Němců, převážně v rámci divokého vyhnání. 

Při prostém součtu divoce vyhnaných Němců v drtivé většině do sovětské zóny a oficiálně vyhnaných dojdeme číslu 2.977.000 osob. Toto číslo potvrzuje i český historik Jan Křen v rozhovoru s publicistou Alexandrem Kramerem pro deník Právo 13.4.2002. Sudetoněmecké zdroje uvádí číslo 2.890.000 vyhnanců, tedy asi o 100.000 méně. Jak uvádí čeští i němečtí historici, počet Němců, která se zdržoval na území ČSR se k 1.11.1946 odhadoval na 245 000 až 270 000 obyvatel ( z toho vyplývá, že při vyhnání mohlo přijít o život něco mezi 78.000 a 103.000 sudetskými Němci). Kromě osob určených k odsunu zůstali k tomuto dni také Němci z různých důvodu vyjmutých z odsunu. Jak uvádí česko-německý historik Franz Chocholatý Gröger k 31.12.1946 to bylo:

  • 32 537 odborníků a specialistů s 53 103 rodinnými příslušníky
  • 12 985 osob s prozatímním osvědčením o čs. státním občanství
  • 33 057 Němců ze smíšených manželství
  • 1 876 německých Židů
  • 4 351 osob vyjmutých z odsunu cestou milosti
  • 18 000 antifašistu
  • 6 500 s odloženým odsunem.

Na podzim roku 1947 vystoupil v ČSR do popředí problém dalšího postupu vůči německému obyvatelstvu na čs. území ( k 30.9.1947 to bylo 192 000 osob). Počet tzv. ekonomických aktivních Němců byl v tomto období ještě dosti vysoký. V únoru 1947 bylo podle hlášení úřadů ochrany práce evidováno jen v Čechách 102 400 Němců podléhajících pracovní povinnosti, v březnu 1947 pak 100 221 osob. Převážná část těchto osob pracovala v průmyslu (58 023 osob, z toho v pohraničí 53 229 osob). Představovali v některých oborech stabilizační faktor, který zaručoval chod průmyslu, a to především v pohraničních oblastech.

Evidence Němců, kteří se v letech 1948 - 1949 zdržovali na území ČSR je velmi nepřesná. Dle sdělení MV ČSR z 29.4.1949 zůstalo na území republiky cca 183 000 Němců, z toho bylo určeno k vyhnání kolem 60 000 osob.

Podmínky stanovené pro získání státního občanství byly ulehčeny vládním nařízením z 29.11.1949. Na žadateli starším 15. let se ovšem vyžadovalo složení státoobčanského slibu. Osvědčení mohlo být vydáno osobám, které měly trvale bydliště v ČSR a neporušily povinnost státního občana, zejména pokud šlo o vztah k lidově demokratickému zřízení.

Velká část Němců této možnosti nevyužila a docházelo také k tomu, že mnozí vraceli osvědčení o čs. státním občanství. Na přelomu let 1951/1952 nepožádalo z různých důvodu o čs. st. Občanství zhruba 40 000 Němců.

Ve sčítání lidu k 1.3.1950 se k německé národnosti v ČSR přihlásilo na území současné České republiky 159 938 osob (1,8%), ( nejvíce Němců žilo v Karlovarském kraji - 43 153 t.j. 14,1 %). Západoněmecké prameny uvádějí, že v roce 1950 bylo v ČSR ještě 230 000 - 235 000 tzv. starousedlého německého obyvatelstva, z něhož se k německé národnosti z různých příčin nehlásilo asi 45 000 osob. K 1.3.1961 se k německé národnosti hlásilo v českých zemích 134 143 osob (1,4%). Úbytek německého obyvatelstva v období 1950 - 1961 byl vedle přirozené měny, asimilace a přiklánění k české národnosti ovlivněn rovněž migracemi za hranice. V celé etapě 1950 - 1960 se vystěhovalo do obou německých států 7 205 osob. Zahraniční stěhování příslušníků německé národnosti bylo speciálně sledováno od roku 1954 . V rámci operace "Link" se vystěhovalo (jak uvádějí západoněmecké prameny) do SRN celkem 16 832 Němců. V roce 1953 registroval Německý červený kříž celkem 65 341 žádost Němců o povolení k vystěhování z ČSR, v roce 1961 pak asi 51 385 Němců......