PROBLEMATIKA NĚMECKÉHO OBČANSTVÍ - VÝVOJ

  Fakta, fakta, fakta o nemeckem obcanstvi na uzemi Sudet a Protektoratu

       Rissky zakon z 21. listopadu 1938 "Zakon o znovusjednoceni sudetonemeckych uzemi s Nemeckou Risi" prohlasuje: "starousedle obyvatele sudetonemeckych uzemi nemeckymi statnimi prislusniky" (cimz okamzite uvaluje brannou povinnost u nemeckeho Wehrmachtu na sudetonemecke muze). (Pro Nemce z Protektoratu plati obdobny zakon z roku 1939)

       Po kvetnu 1945 bylo znamymi Benesovymi dekrety odebrano cs. statni obcanstvi "Nemcum, Madarum a kolaborantum", cimz bylo nemecke obcanstvi ceskym Nemcum potvrzeno. Tim jim de jure i de facto zustalo pouze nemecke.

       V roce 1953 bylo cs. statni obcanstvi Nemcum majicim trvaly pobyt v CSSR na zakl. zakona 34 navraceno (rozumej nanuceno, aby nemohli vyuzit svobodneho pohybu s pasem SRN. Polsko vyresilo tuto otazku svych Nemcu nucenim prijeti obcanstvi DDR). Tim ovsem neztratili ani druhe nemecke obcanstvi. PROTOZE:

Ceskoslovensko nemohlo odebrat Nemcum nemecke obcanstvi, mohlo regulovat pouze ceskoslovenske!!!!!

       Odstavec 16 - Statni prislusnost Ustavy SRN (Grundgesetz)

(1) Nemecka statni prislusnost nesmi byt odejmuta. Z nikoho nelze proti jeho vuli udelat cizince

4.Nemecke obcanstvi se ztraci, pokud je ziskano jine obcanstvi vlastni zadosti (NE udelenim) nebo pokud se ho drzitel zrekne.

U zen pak platil diskriminacni zakon o statni prislusnosti do 1.4.1953. Podle tohoto zakona se ridila statni prislusnost dle manzela.

 

Zakon k reforme prava statni prislusnosti z 15.6.1999 - platnost od 1.1.2000 (viz. Novela zakona) – v §17 rika

  Statni prislusnost SRN se ztraci:

       propustenim (§§ 18 bis 24),

       ziskanim zahranicni statni prislusnosti na zadost (§ 25),

       odmitnutim obcanstvi (§ 26),

     adopci ditete cizincem (§ 27),

       vstupem do ozbrojenych sil nebo srovnatelneho ozbrojeneho svazu cizi zeme (§ 28) (dobrovolne) nebo

     prohlasenim (§ 29).

  Prehled dedicnosti statni prislusnosti od osob nemecke statni prislusnosti:

PREDPOKLAD      OD KOHO SE ODVOZUJE
manzelskym narozenim pred 1.4.1953     otec  
manzelskym narozenim 1.4.1953-1.1.1975 1) otec

2) matka, pokud by zustalo dite bez st. prisl. 

manzelskym narozenim po 1.1.1975  otec nebo matka
nemanzelskym narozenim matka  
legitimace otec  
uzavreni manzelstvi (zena) pred 1.4.1953 manzel
Adopce od 1.1.1977  adoptivni otec nebo matka  

Pokud tedy mate Nemce v rodokmeni dle teto tabulky a Vasi predci nezadali o cs. obcanstvi, jste i Vy nemeckym obcanem, pouze bez dokladu.

 

  Mapa tradicne Nemci obyvanych oblasti

       Kliknete na mapu

 

  Fakta o ceskem obcanstvi

       ZAKON Ceske narodni rady ze dne 29. prosince 1992 o nabyvani a pozbyvani statniho obcanstvi Ceske republiky

§ 17 Nabyti ciziho statniho obcanstvi

Statni obcan Ceske republiky pozbyva statni obcanstvi Ceske republiky okamzikem, kdy na vlastni zadost nabyl cizi statni obcanstvi s vyjimkou, kdy cizi statni obcanstvi nabyl v souvislosti s uzavrenim manzelstvi nebo narozenim.

 

  Mnichovska dohoda  

       Důležitým momentem je, že zatímco Česká republika neuznává platnost této mezinárodní smlouvy od samého počátku, SRN od samého počátku její platnost uznává....

 

  Přehled nejdůležitějších zákonů o státním občanství, které mají vztah k území dnešní České republiky

       Osoby, na než se vztahovaly tyto zákony a jejich potomci, mají šanci získat německé doklady.

Označení zákona

vydán

RGBl./ BGBl.

Poznámka

Všeobecná pravidla

Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz

22.7.1913

I S. 583

platí dodnes, základ německého státoobčanského práva

Nařízení k regulování státoobčanských otázek

20.1.1942

 

Možnost udělení občanství cizincům s bydlištěm v zahraničí

12. Nařízení k zákonu o říšské st. příslušnosti

25.4.1943

I S. 268

zavádí „Staatsangehörigkeit auf Widerruf“ a „Schutzangehörigkeit“

Kolektivní udělení občanství

Dohoda mezi Německou Říší a Československem o otázkách státního občanství a opci

20.11.1938

II S. 895

Kolektivní udělení občanství Deutschstämmigen im Sudetenland

Nařízení o získání německé st. příslušníky pro bývalé čs. občany německého původu

20.4.1939

I S. 815

Kolektivní udělení občanství Němcům v Protektoratě Böhmen und Mähren

Nařízení o německé Volksliste a německá st. příslušnost na začleněných Východních územích

4.3.1941

I S. 118

Vznik  "Deutsche Volksliste", Kolektivní udělení občanství osobám zapsaným na Volksliste

Verordnung über den Erwerb der Staatsangehörigkeit in den befreiten Gebieten der Unter-Steiermark, Kärnten und Krain

14.10.1941

 

Sammeleinbürgerung der Deutschen in der Unter-Steiermark, Kärnten und Krain

Jednotlivé udělení občanství

Nařízení o udělení občanství dobrovolníkům války

4.9.1939

 

 

Nařízení vůdce o získání něm. st.občanství zapojením do německého Wehrmachtu, Waffen-SS, německé Polizei nebo Organisation Todt

15.5.1943

 

 

Výnosy říšského ministra vnitra

23.5.1944 12.10.1944 19.12.1944

 

 

po 1945

Základní zákon Bundesrepublik Deutschland

23.5.1949

I S. 1

zavádí pojem "Deutsche ohne Staatsangehörigkeit" (Statusdeutsche)

Zákon o regulování otázek státního občanství

22.2.1955

 

uznává Sammeleinbürgerung, pokud nebyla dodatečně odmítnuto německé občanství (ne Rakousko)

Zákon o změně Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz

8.9.1969

 

rovnoprávnost v zákoně

po 1990

Zákon o přijetí vysídlenců

28.6.1990

 

nové pojetí příjetí

Zákon o nápravě válečných důsledků

1.1.1993

 

 

Zákon k reformě stát. obč.

15.7.1999

I S. 1618

určité změny původního zákona

       Neduverivcum doporucujeme si nechat jakoukoli cast techto stranek potvrdit nemeckou ambasadou v Praze 118 01, Vlasska 19., Tel.: 02/57113111.

 

  Deutsche Volksliste 1.

      TĚŠÍNSKO A HLUČÍNSKO

Hlučínsko a Těšínsko tvoří jen nepatrnou část Ostravského kraje. Do první světové války bylo Těšínsko samostatným knížectvím v rámci rakouské monarchie, které se táhlo až k dnešnímu Bialsku v Polsku. Po válce o Těšínsko v letech 1918-1920 bylo území rozděleno mezi Polsko a Československo. Po mnichovské dohodě v roce 1938 okupovalo Těšínsko Polsko a v roce 1939 nacisté. Ze západu je Těšínsko ohraničeno řekami Odrou a Ostravicí, ze severu Olší a ze severovýchodu pásmem těšínských Beskyd při polské hranici, z východu slovenskou hranicí a z jihu jde hranice hřebeny Moravskoslezských Beskyd k řece Ostravici. Hlučínsko leží v okrese Opava a zčásti dokonce v okrajových částech dnešní Ostravy. Z jihu je ohraničuje řeka Opava, na západě končí těsně před městem Opava, ze severu je uzavírá polská hranice a z východu řeka Odra.  

Jen tyto enklávy v zemi jsou osídleny původním obyvatelstvem, které nyní mohou žádat německý pas (kromě po republice rozprášených Sudetských i Protektorátních Němců). Hlučínsko na Opavsku a nedaleké Těšínsko. Obě oblasti náležely za války jako jediné přímo k říši (nikoliv k Sudetům). Obě oblasti jsou však osídleny původním slovanským obyvatelstvem, které se v jisté době vnitřně přiklonilo k němectví (Hlučínsko pod pruským záborem v letech 1742-1920 a znovu pod německou říší v letech 1938-1945, větší část Těšínska přičleněna k Německu v letech 1939-1945). V obou oblastech si nyní původní obyvatelstvo masově žádá o německé občanství. Lidé na Těšínsku mají nárok na německý pas jen díky válečnému se přihlášení ke slezské národnosti, takzvané "volkslistě".

 

      Historie

Když Němci v září roku 1939 okupovali Polsko, dostalo se do Říše i Těšínsko. To už od října předchozího roku náleželo Polsku na základě mnichovské dohody. V čase polské okupace Těšínska byl vládnoucími Poláky diskriminován český i německý živel, po příchodu Němců však dostala většina starousedlíků šanci perzekucím se vyhnout. "Vytvořením kategorií slezské národnosti a jazyka dali Němci národnostně nevyhraněnému obyvatelstvu Těšínska šanci zvolit si příslušnost“. Nejprve na podzim roku 1939 každý občan Těšínska otiskl svůj palec na přidělenou úřední listinu a zvolil si národnost. "Palcówka", jak se německé policejní registraci lidově říkalo, byla základem pro pozdější zápis na seznam "volkslistářů". Přihlášením se ke slezské národnosti si v prvé řadě ochránili vlastní majetek a odvrátili hrozbu perzekucí ze strany německých orgánů. Více než sedmdesát procent tehdejších obyvatel Těšínska proto nakonec "volkslistu" přijalo.

Teprve s listopadovou revolucí ožívá na Těšínsku i zájem o "volkslistu", a hlavně o výhody s ní dnes spojené. Kolik obyvatel Těšínska má dnes na německé občanství nárok, se dá jen odhadovat. Například i podle počtu těch, kteří se k "volkslistě" přihlásili za války, což představovalo 180 tisíc obyvatel Těšínska. Pětiletá anabáze obyvatel Těšínska v německé říši je dostatečným důvodem pro dnešní Německo, aby zdejším občanům přiznalo německé pasy.

 

  Deutsche Volksliste 2.

Jak již bylo řečeno, na obsazených územím Polska (včetně Hlučínska a Těšínska) a Svobodného města Danzig (Gdaňsko) byl zřízen registr pro Volksdeutsche – Deutsche Volksliste. Ta měla 4 oddělení:

Osoby začleněné do 1. nebo 2. oddělení získali s účiností  k 26.10.1939 německou státní příslušnost. Dostali modrý Volkslisten-průkaz.

Osoby začleněné do 3. oddělení získali německou státní příslušnost „auf Widerruf“. Automaticky získali německé občanství pokud se přihlásili k německé národnosti. Dostali zelený Volkslisten-průkaz.

§5 odst. 2 Verordnung über die Deutsche Volksliste říká:

Zisk německé státní příslušnosti lze odvolat jen do 10ti let. (...) V případě odvolání (Widerruf) se ztrácí německá státní příslušnost. (...) Při zřeknutí se 10ti leté lhůty na odvolání dochází ke konečnému získání (tritt der entgültige Erwerb..) německé státní příslušnosti.

Do 4. oddělení byli zanešeni všichni sympatizanti s němectvím jiné národnosti. Ti mohli na žádost získat německé státní občanství. Měli červený Volkslisten-průkaz.

Ti, co byli zahrnuti do 1. a 2. oddělení mají dnes bezproblémový nárok na německý pas. Oddělení 3 je nutné podrobit zkoumaní a nechat rozhodnout německé úředníky podle jejich záznamů k dané rodině.

 

  Jak to bylo s Němci po roce 1945

Prozatimní NS RČS 1945-1946, 27. schůze, část č. 2 (31. 1. 1946)

 

Historicky nejvýznamnějším krokem, který byl až dosud proveden, bylo vyřešení otázky státního občanství Němců a Maďarů a přetvoření Československé republiky na národní stát Čechů a Slováků. Ústavní dekret presidenta republiky z 2. srpna 1945, č. 33 Sb., který byl vypracován v ministerstvu vnitra, je právním podložením odsunu Němců z území republiky. Jeho nekompromisní provádění je proto v zájmu státu i národů českého a slovenského. Dekret připouští ovšem některé výjimky. Tak nejprve Němci a Maďaři, kteří zachovali věrnost republice a neprovinili se proti národu českému nebo slovenskému a buď se činně zúčastnili boje za osvobození Československé republiky nebo trpěli pod nacistickým nebo fašistickým terorem, mají zachováno československé státní občanství, požádají-li o to do 10. února 1946 a vydá-li jim ministerstvo vnitra kladné rozhodnutí. Takových odůvodněných žádostí bude asi 30.000, počet všech žadatelů bude při snaze dosíci co nejvíce výhod ovšem několikrát vyšší. Žádosti probíhají již u okresních a zemských národních výborů, v ministerstvu vnitra jich byl projednán s konečnou platností dosud jen nepatrný počet.

Dekret se nevztahuje na osoby původem německé nebo maďarské národnosti, které se v době zvýšeného ohrožení republiky hlásily jako Češi nebo Slováci; těmto osobám lze vydati osvědčení o státním občanství československém. Pro mimořádnost tohoto ustanovení je ministerstvu vnitra vyhrazen projev souhlasu s vydáním osvědčení: případů bude asi 2.000. Češi a Slováci, jakož i příslušníci jiných slovanských národností, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky přihlásili za Němce nebo Maďary nebo o německou nebo maďarskou státní příslušnost žádali, avšak byli k tomu donuceni nátlakem nebo jinými okolnostmi hodnými ohledu, zůstanou československými státními občany, vydá-li jim okresní národní výbor osvědčení o národní spolehlivosti a schválí-li toto osvědčení ministerstvo. Se zřetelem na to, jakým způsobem se z Čechů a Slováků uměle vyráběli Němci a Maďaři, je počet takových osob velmi značný; podle mírného odhadu půjde tu nejméně o 300.000 případů. Zvláštní skupinu mezi těmito osobami tvoří t. zv. Volkslistaři, to jest obyvatelé na Těšínsku, kteří byli donuceni větším nebo menším nátlakem dáti se zapsat do seznamů německých příslušníků, t. zv. Volkslist. Těchto osob je na Těšínsku, to jest v okresu těšínském, fryštátském a frýdeckém asi 110.000. Aby se vydání resp. schválení osvědčení o národní spolehlivosti co nejvíce urychlilo, byla na Těšínsko vyslána zvláštní komise ministerstva vnitra, která tam již projednala 14.000 případů.

Zvláštní pozornost věnována je národnostně smíšeným manželstvím. Dekret ustanovuje totiž v §u 4, že státní občanství provdaných žen a nezletilých dětí se pro účely dekretu posuzuje samostatně, takže českým a slovenským ženám, resp. takovým dětem zůstává zásadně zachováno československé státní občanství. To je velikou výhodou, přiznanou českým a slovenským ženám a dětem již samým zákonem. Německé a maďarské ženy a děti československých státních občanů nemají této výhody a musejí žádat o vrácení československého státního občanství do 10. února t. r.

Tyto žádosti jest podle uvedeného dekretu posuzovati blahovolně. Počet takových žádostí bude činiti asi 15.000. Uvažuje se i o opatření, jímž by bylo v mezích §u 3 uvedeného dekretu umožněno, aby i němečtí a maďarští manželé, resp. děti Češek a Slovenek mohli v určité lhůtě podati žádost o vrácení čs. státního občanství. Je ovšem pochopitelné, že v případech vrácení československého státního občanství osobám německé nebo maďarské národnosti nutno postupovati velmi obezřele, nemáme-li ovoce dekretu č. 33 uvésti zase vniveč, a že o nějaké blahovůli u osob, jež sympatisovaly s fašistickým režimem, nemůže být ani řeči. (Potlesk.)

  Ústavodárné NS RČS 1946-1948, 37. schůze, část č. 6 (14. 2. 1947)

 

Při této příležitosti bych se chtěl zmíniti o jednom koutu našeho pohraničí, který je naší starou bolesti. Je to naše Hlučínsko. Tam těm málo osídlencům, kteří se tam přistěhovali, tento právě projednávaný zákon příliš velkou radost nepřinese. Spíše bych řekl, že přinese rozčarování, protože podle tohoto zákona by měli právo na příděl jimi spravovaných majetkových podstat, ale není zde jistoty, zda nebudou muset jim svěřený majetek opustiti, protože vydávání státního občanství na Hlučínsku se posuzuje příliš benevolentně. Víme, že pro zvláštní charakter staletého vývoje poměrů na Hlučínsku není možno postupovati zde tak jako v ostatních oblastech pohraničí, kde příslušnost k německé národnosti a k nacistickým korporacím byla automatickým podkladem pro konfiskaci.

Hlučínsko jako celek bylo po osvobození uznáno jako součást Československé republiky a jeho lid jako lid slovanského původu, tudíž také jako součást českého národa. Mnohaletou iredentistickou propagandou byl však hlučínský lid českému národnímu uvědomění značně odcizen. Mnoho viny na tom měl do určité míry nesprávný postup se strany odpovědných a také i vládních činitelů první republiky. Proto také vláda naší nové osvobozené republiky, vědoma si této situace, učinila pro Hlučínsko zvláštní výjimku. Hlučínskému lidu byla dána možnost probuditi se opět k českému a národnímu uvědomění. A tak bylo rozhodnuto, po odstranění všech špiček a původců iredenty vrátiti ostatnímu lidu jejich bývalé státní občanství. Výjimečně nemají osvědčení o státním občanství dostat ti, kteří byli členy Freikorpsu, členy dobrovolných SS, a pak ti, kteří byli německými politickými a iredentistickými vůdci, i když jsou moravského původu. Z rozhodnutí ministerstva vnitra působí v těchto dnech na Hlučínsku zvláštní pětičlenná komise úředníků, která má uplatněním těchto zásad problém státního občanství na Hlučínsku ukončit. Podle zpráv, které mně docházejí, jeví se zde u některých politických stran Národní fronty snahy onu část německých politických a iredentistických vůdců omezit na míru nejmenší, protože pojem německého politického a iredentistického vůdce je zde různě vykládán a různě rozváděn. Je to veliké nebezpečí pro další vývoj poměrů na Hlučínsku a žádám, aby se v tomto smyslu nepokračovalo úzce stranicky, ale s hlediska státně-politického. Hlučínsko znám, sousedím s ním pouze přes řeku Opavici a do Hlučína jsem chodil do školy. Jeho lid je ve svém jádru pracovitý, ale málo národně uvědomělý, a chceme-li jej k národnímu uvědomění probuditi, musíme jej zbaviti onoho moru, kterým je z velké části nakažen vinou nenapravitelných, tvrdohlavých germanofilů, kteří při tom všem, bohužel, nemohou vůbec říci, zda-li jsou Češi anebo Němci. Polovičatost a úzkoprsá stranickost by se zde špatně vyplatila. Zde je transfuse nanejvýš nutná. Potřebujeme ony germanofilské špičky zaměnit za nový český živel z vnitrozemí z řad prostých lidí, kteří by se stali pilířem a oporou oné nesnadné probuzenecké národní činnosti. Vím, že narazím na odpor pro toto své stanovisko u ostatních partnerů Národní fronty. Dovolím si však konstatovati: kdyby politické poměry na Hlučínsku byly jiné, jinak by se chovali také ti, kteří se dnes domnívají, že chceme páchat na hlučínském obyvatelstvu křivdu. Všechno to, co je dnes obhajováno, stalo by se předmětem útoků a kritiky. Fakt však zůstane faktem. Nejde nám o nic jiného než o to, aby Hlučínsko bylo nejenom po stránce územní, ale i po stránce národnostní nedělitelnou součástí Československé republiky. Proto vycházejme ze skutečnosti, jaká zde je, postupujme objektivně, jak to zájem státu, zájem národa a zájem Hlučínska samého vyžaduje. Proveďme důslednou očistu, dejme hlučínskému lidu hospodářské a sociální zabezpečení, práci v průmyslu, proveďme důsledné rozdělení velkostatkářské a zbytkařské půdy a soustavnou výchovou a pomocí přílivu nového českého živlu na Hlučínsko umožníme hlučínskému lidu návrat k české národní a bratrské pospolitosti. (Potlesk.)

  5. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona, jímž některé osoby nabývají československého státního občanství (tisk 712) ze dne 24.4.1953.

 

Zpravodajem je posl. Koštejn, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Koštejn: Soudružky a soudruzi, milí přátelé!

Ústavně-právní výbor Národního shromáždění projednal ve své schůzi 21. dubna t. r. vládní návrh zákona tisk 703, podle kterého se dostane státního občanství v naší republice osobám německé národnosti, které ho dříve pozbyly, avšak nyní mají bydliště na území naší republiky, zde žijí a pracují jako bezdomovci.

Zákon mimo jiné stanoví, že spolu s manželem, po případě spolu s otcem nebo matkou stávají se československými občany manželky a nezletilé děti. Všechny tyto osoby nabývají automaticky státního občanství dnem vyhlášení tohoto zákona ve Sbírce.

Je zřejmé, že tento zákon se nevztahuje na ty občany německé národnosti, kteří československého státního občanství nabyli už dříve, na základě jiných právních předpisů. Řešení navržené zákonem je možno provést proto, že převážná část Němců žijících na území naší vlasti se zapojila důsledně do naší budovatelské práce. Spolu s českými a slovenskými pracujícími plní úkoly, které jsme si dali v Gottwaldově pětiletce. Je nemálo případů, že mnozí dělníci a ostatní pracující německé národnosti jsou ve svých závodech vzornými pracovníky, vyznamenanými za výsledky své práce.

Náš lidově demokratický stát dbá přísně zásad socialistické demokracie a řídí se v národnostní politice velkými myšlenkami Lenina a Stalina. Je to stát pracujícího lidu, který všem pracujícím bez ohledu na národnost dává práva, jaká vyplývají z ústavy a ze zákona.

Důsledným prováděním těchto zásad řešíme i otázku Němců, žijících na našem území, nemajících státního občanství. Toto řešení je možné také proto, že úspěšná výstavba socialismu v naší vlasti vytvořila u nás všechny ekonomické a politické podmínky k bratrskému soužití všech pracujících bez ohledu na národnost a původ. Navržený zákon tedy znamená další krok vpřed.

Náš velký učitel soudruh Klement Gottwald nás učil, že v poměru k německému národu, k Němcům, se máme řídit zásadou "Není Němec jako Němec". A právě vývoj a zkušenosti poválečných let dávají těmto slovům plně za pravdu. Svědčí o tom vývoj Německé demokratické republiky, kde za nezištné pomoci Sovětského svazu, díky obětavé práci německé dělnické třídy pod vedením Sjednocené socialistické strany vyrůstá stát a společnost nevídaná v německých dějinách, stát mírumilovný, demokratický, řídící se myšlenkami marxismu-leninismu, stát, jehož obyvatelstvo navždy skoncovalo s imperialistickými, agresivními úmysly, které byly výrazem politiky dřívějších vládnoucích tříd finančních kapitalistů a junkerů. Německá demokratická republika a její lid jsou našimi věrnými přáteli, stojí společně s námi a se všemi mírumilovnými národy pod vedením Sovětského svazu v táboře míru a na stráži světového míru.

I v Západním Německu jsme svědky toho, že převážná část pracujícího německého lidu tam žijícího si přeje mír, přeje si demokratické sjednocení Německa, přeje si mírové soužití se sousedními národy. Pracující v Západním Německu jsou v ostrém boji proti všem snahám vládnoucích Kruppů, Thyssenů, hitlerovských generálů, junkerů a jejich pomahačů znovu vzkřísit německý imperialismus, militarismus a fašismus, znovu vzkřísit revanšismus, ohrožující mír všech evropských národů.

Ve světle těchto skutečností a v podpoře německého lidu v boji za mír znamená i tento návrh zákona posílení tohoto úsilí. Doporučuji jménem ústavně-právního výboru tento vládní návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém vládním návrhu najednou podle výborové zprávy.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona podle výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, jímž některé osoby nabývají československého státního občanství.

Tím je vyřízen pátý bod pořadu schůze.

 

      Zákon, jímž některé osoby nabývají československého státního občanství.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

(1) Osoby německé národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště na území Československé republiky, stávají se československými občany, pokud československého státního občanství nenabyly již dříve.

(2) Spolu s manželem, po případě spolu s otcem nebo matkou, stávají se československými občany manželky a nezletilé děti osob uvedených v předchozím odstavci, pokud se jimi již nestaly podle uvedeného odstavce, jestliže mají bydliště na území Československé republiky a nejsou příslušníky jiného státu.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.